Práce bez hranic neskončí rozhodnutím – skončí tím, že se sotva hýbeš.
Večer v zápřahu s kódem, bez vína, bez přirozeného zastavovače. Výsledkem nebyla produktivní noc, ale únava srovnatelná s tím, co přichází po propařené noci – i když jsem fyzicky seděl. Tělo přijde s účtem, i když ho rozum nezval ke stolu.
Paradox: Celou dobu jsem budoval systémy s limity proto, aby mě chránily před přepracováním. A přesně tehdy, kdy žádný takový limit nebyl, jsem zjistil, proč tam ty limity jsou. Ne jako omezení výkonu – jako ochrana přítomnosti. Pokud limit neexistuje v nástroji, musí existovat v uvědomění. A pokud není ani tam, vynutí si ho tělo.
Spánek je důležitý. Tuto větu nepíšu jako doporučení pro ostatní – píšu ji jako záznam vlastního pozorování z jednoho konkrétního večera.
Petr Mžíček + Claude