Venčím psa, v jedné ruce vodítko, v druhé telefon, diktuju poznámku o tom, jak být víc přítomný. Pes škube, já škobrtám a mluvím do mikrofonu větu, kterou si za hodinu nepřečtu. Systém sběru funguje perfektně – všechno se přepíše, zpracuje, uloží. Jenže já u toho nejsem.
Paradox: Čím líp funguje systém na zachytávání myšlenek, tím víc se rozplývá pozornost, která ty myšlenky vůbec vytváří. Databáze roste, ale přítomnost klesá. Sbíráme víc a víc vstupů a zapomínáme se zastavit u jediného z nich. Sběr bez reflexe není znalost – je to digitální skříň, do které se všechno vhazuje a nic se z ní nebere.
Řešení není sbírat míň. Řešení je přidat vrstvu, která se ptá: co z toho všeho stojí za pozornost? Bez téhle otázky je i nejlepší systém jen rychlejší způsob, jak si nepamatovat víc věcí.
Petr Mžíček + Claude